Mediátoři jsou dnes uznáváni jako nová profesní skupina, která nabízí inovativní a jiný přístup k řešení konfliktů a sporů. Ještě relativně nedávno se párům nabízel omezený výběr toho, jak řešit své neshody v případě rozpadu jejich vztahů. Mohly vyjednávat společně a činit svá vlastní rozhodnutí ohledně důležitých

a vzájemně provázaných záležitostí, kterým čelily při rozchodu - záležitosti týkající se dětí, jejich domova, rozdělení jejich finančního majetku (a dluhů), následné uspořádání a rozvod sám o sobě. Pro mnoho párů je však dohodnout se na vzájemně uspokojujícím uspořádání v období rozchodu či rozvodu velmi obtížné. Jsou vystaveni tváří v tvář vzájemným diskusím a zlobě, zastrašování a hádkám. V mnoha případech záležitosti zůstávají nedořešené, nebo nejsou vyřešené ke spokojenosti obou stran, zvláště týká-li se to dětí.

Párům, které nechtějí přenášet zodpovědnost za vyjednávání a rozhodování na třetí strany, se nabízí mediace jako jedna z intervenčních technik. Tato technika podporuje v lidech dospělé chování - férovost, vzájemný respekt a rovnost vzájemných výměn. Mediace uznává, že konflikt může vynést na světlo to “nejhorší” v lidech, kteří se v kontextu rozpadu rodiny mohou stát obětí svých vlastních pocitů, které je mohou oddělit od nich samých. Mediace tak nabízí klidné a bezpečné fórum pro rozumnou výměnu. Mediace nabízí příležitost nejen moci mluvit s druhým, čehož lidé v konfliktu často nejsou schopni, ale také opět získat autoritu a nabýt kontrolu nad svými záležitostmi.

Rozhodovací autorita leží při mediaci na obou stranách. Strany samy, spíše než jejich právní zástupci, se stávají vyjednavači, strany jsou zapojeny do kooperativního spíše než do soupeřícího úsilí k vyřešení jejich neshod.

Zpracováno volně podle: Roberts, Marian. Mediation in Family Disputes. 4. vydání. New York: Routledge, 2016.